Jak jsme se účastnili oblastního kola Porty

Vzápětí po odeslání přihlášky zjišťujeme, že v tomhle termínu má náš basák Maxla domluvenou dovolenou, tak jsme nuceni zajistit náhradu - naštěstí to není nikdo menší než samotný Petr "Pedro" Surý (Teagrass, Javory,...).
Abychom se sehráli, plánujeme zkoušku; ta však vzhledem k časovým možnostem může být až v den vystoupení v 16:00. To ale kytarista David vůbec nestíhá, vrací se z Boskovic (záskok za Martina Krajíčka v hudebce) a doráží za deset pět k Pedrovi. V 17:00 už ale máme být přitomni losování pořadí kapel. Když se tedy chystáme vyrazit, baterie auta zrazuje a startujeme marně. Naštěstí nejsme jen jedním autem a tak to "s odřenýma ušima" stíháme.
Na místě soutěže nás nemají zaznamenané, že jsme přihlášeni! Po krátkém vysvětlování nás přece jen zařazují, hrajeme jako šestí. Hledáme místečko, kde bychom si repertoár alespoň jednou přehráli a nacházíme jednu prázdnou učebnu (vše se odehrávalo v budově Biskupského gymnázia). Tam David zjišťuje, ze zapoměl v Boskovicích kapodastr, takže vše musí narychlo transponovat do jiných tónin.
Tak si tam konečně zkoušíme a najednou někdo lomcuje klikou. Rozzuřený školník nám nadává, jak to, že jsme si nevšimli, ze klika je rozbitá, že to je zaseklý a otevřít to nepůjde...a odchází! Tak se pokoušíme dveře otevřít sami pomocí kapesního nože - bezvýsledně. To už je soutěž v plném proudu a přes zdi slabě slyšíme, že v té chvíli již vystupuje druhá kapela. Opět přichází naštvaný školník a prohlašuje, že nás tam nechá klidně do rána...a opět odchází!!! No - když to nejde po dobrém, nastupuje hrubé násilí... David a Pavel dveře vylamují!
Už to vypadá, že dále to bude v pohodě, David si půjčuje kapodastr od kytaristy ze skupiny Groovy (tímto mu děkujeme!). Najednou se ztrácí náš banjista Libor. Pomocí mobilního telefonu se dovídáme, že si jel něco vyřídit do města (kupuje na inzerát monitor k počítači). S napětím čekáme, kdy dorazí, na pódiu se zatím postupně vystřídá třetí a čtvrtý účinkující. Opět telefonujeme, Libore, hraje pátá kapela poslední písničku, kde seš? Prý "jen" kousek přes půl města, ale že je hned u nás! Za chvíli nás volají na podium, snažíme se smlouvat, ale prohodit kapely prý nedovolí. Narychlo měníme soutěžní písně, kde není až tak nutné banjo. Libor stále nikde. V okamžiku, kdy se zvučíme na pódiu, konečně přichází Libor! Přehráváme naše "nacvičené" skladby a v průvodním slovu přidáváme k dobru neuvěřitelnou, ale pravdivou historku o tom, co všechno se může stát kapele účastnící se hudební soutěže.
Při vyhlašování výsledků se dovídáme, že postupujeme do regionálního kola.
Hurá, ale ty nervy!!!